Historie Valašského regionu

Valaši pocházejí vlastně z Rumunska – alespoň výrazy „bača“ a „brynza“ jsou původně rumunské. Pastevecký národ rozšiřoval své salaše od XIV. století stále dále na sever a pak na západ, jak se tudy Karpaty táhly přes Ukrajinu a Slovensko až na východní Moravu.

Tím se ale mísili s místním obyvatelstvem, a tak už to od XVI. století byli spíš Rusíni, Slováci či Moravané – definovali se nikoli národností, ale pasteveckým způsobem života. Panovníci si rádi přistěhovalce do méně osídlených oblastí zvali a poskytovali jim i jisté úlevy za to, že hlídali horské přechody, účastnili se vojenských akcí a chytali zbojníky. Poté, co Valaši kolonizovali sever Slovenska, došli až na Moravu – a tak tu dnes máme Valašsko.

Neúrodná severovýchodní Morava byla tradičně osídlena jen řídce, a to pouze národem Moravanů, jenž se usazoval zejména podél toků řek, v údolích a nížinách. Už předtím se tu ale střídaly slovanské i germánské kmeny, ještě předtím tu v době bronzové žil lid lužických popelnicových polí – viz Ogarova trasa III. A nejstarší archeologické nálezy z Komoneckých hor poblíž Ogara pocházejí až ze střední doby kamenné.

Teprve valašská kolonizace přilila před asi půltisíciletím do této země čerstvou krev – pastevci se spokojili i s dosud nevyužitými kopci. Jisté výsady jim zajišťovalo valašské právo. Ve XII. století se ale začali bouřit, až se slovo „Valach“ stalo synonymem pro rebela. Úzce to souviselo s tím, že si hrdí pastevci zachovávali proti katolické většině své evangelické vyznání – roku 1781 jim tak velmi pomohl Toleranční patent.

Za Druhé světové války ukrývaly valašské kopce nejednu partizánskou družinu; komunistická propaganda ověnčila toto hnutí hrdinskou gloriolou, historická realita byla však poněkud problematičtější. Slovenské národní povstání inspirovalo i západní Valachy, ale zrovna v tomto regionu si může návštěvník Ogara zajet i k památníkům na Prlově a na Ploštině, což jsou naše místní Lidice. Tato dvě smutná místa žalují většinou pouze za nevinné civilisty, rodiny brutálně vyvražděné prchajícími nacisty za to, že poskytly předtím zázemí partyzánům, co se bohužel – když Němce neuváženě vyprovokovali – sami stáhli do bezpečí hor a svoje dobrodince ponechali kruté pomstě napospas. Tož tak to bylo…

Dnes už je naštěstí na Valašsku mír, avšak jako za starých časů, stále je to region s jedněmi z nejnižších platů v Česku, a také s podprůměrnou hustotou osídlení. Na druhé straně kopců za Luhačovicemi krčí se desítky bezejmenných dědin, odkud se autobusem každodenně do měst cestuje za nevděčnou prací. Jak se o Valašsku dodnes říká, tady končí chléb a začíná kamení.

Má to jedinou výhodu: člověk tu nenarazí ani na řepková pole, ani na fotovoltaické elektrárny, ani na doly či rafinerie, ani na odosobněné průmyslové zóny – takovýto „pokrok“ sem ještě nedorazil. A tak tu zůstaly hluboké lesy, nedozírné louky a pastviny, divoké kopce, panenská příroda – od Ogara coby kamenem dohodil.

Hotel a Valašský šenk OGAR - Hlavní 47, 763 26 Pozlovice,
tel.: (+420) 775 980 012, e-mail: ogar@ogar.cz