Ogarova trasa V.

Délka: 19 km od Ogara k Ogaru
Celkové převýšení: 900 m
Náročnost: vysoká

Jen pro silné a zvídavé ogary


Turistická mapa s trasou zde

Nejkrásnější Ogarova trasa, ale též nejnáročnější – stojí ovšem zato: kdo jí projde, může říci, že Komonecké hory zná. Shlédne zbytky dvou hradů, dobude nejvyšší horu Komonec (672 m.n.m.) i jeho o třináct metrů nižší, rozhodně však atraktivnější sestru, projde se po kamenných zbytcích valu z doby tisíc let před Kristem, a průběžně přitom vychutná několik širokých výhledů desítky kilometrů na obě strany Komoneckých hor.

Od Ogara dojdeme dvakrát doprava ke kostelu Svatého Martina, kde se z turistického rozcestníku dáme doleva, směrem severovýchodním po červené značce. Jak po hřebeni stoupáme, získáváme první výhledy, hlavně na přehradu, pak se však za rekreačním střediskem noříme do lesa, kterým po asfaltové cestě dojdeme až do vesnice Horní Lhota. Pěknou podhorskou dědinou s barokním kostelíkem, kde je skromná restaurace a obchod, dojdeme na její severní konec, kde se dáme po zelené značce doleva prudce do kopce: čeká nás poctivý výstup do hor, až na rozcestí s modrou značkou.  Po té se dáme doprava, kolem náhorního jezírka, po krátkém hřebeni k hradu Sehrad neboli Engelsberk (též i Tetov).  Nezbylo toho z hradu mnoho, vedle hromad kamení už jen příkopy. Genius loci zůstalo.

Od zříceniny se vrátíme zpět na rozcestí a pokračujeme po modré směrem severozápadním k rozcestníku v sedle pod Slavickým kopcem. Zde si můžeme dovolit značku mírně obejít, zprava po zde začínajícím hřebeni, z něhož ji neztratíme příliš po své levici z dohledu, zároveň ale i vychutnáme vícero dalekých výhledů doprava, na severozápad. Je odtud vidět až do místní části Zlína, na Jižní Svahy. Cesta, po romantickém skalnatém hřebeni vedoucí, nás neomylně dovede k místu, odkud si doprava odskočíme na nejlepší vyhlídku v Komoneckých horách, horu Hvězda, ve starých mapách též Malý Komonec.

Hvězda je klenotem Komoneckých hor, mnohem výraznějším než hlavní vrchol, poněkud mezi svými okolními hřebeny utopený. Je viditelná z mnoha míst okolí – turistovi, který na ni dojde, otevírá výhledové panorama od Zlína na severozápadě, přes Provodov dole v údolí a za ním Březůvky, až na celý přechod posledních valašských hor do slováckých nížin.  Za příznivého počasí je odtud vidět 50 km daleko. Hvězda je poslední výspa Karpat na posledních jejich výběžku – z ní už jen vidíme, jak Karpaty přecházejí do nížiny u řeky Moravy, nejsevernějšího to zase výběžku nížiny uherské. Je to doslova hranice dvou světů.

Z Hvězdy se vrátíme zpět, kudy jsme na ni došli, a po lesní cestě doprava za chvíli dojdeme opět na modrou značku. Před námi už se vypíná dominanta, Komonec sám – dojdeme na něj buď po značce oklikou doleva, anebo zkratkou (ušetříme asi 1 km) přímo do svahu před námi. Zmýlit se nelze, vyšší hora už tu není.

Dále po modré mineme horu Bába a záhy dojdeme k hradu Starý Světlov. Ten je na rozdíl od Sehradu v rámci možností zrekonstruovaný, a tak určitě stojí zato jeho valy, dodnes ze všech stran ohraničené olbřímími příkopy, dobýt, po pěšince anebo po žebříku.

Starý Světlov byl postaven v první polovině XIV. století. Prosperoval jen asi sto padesát let, než války mezi Jiřím z Poděbrad a jeho bývalým zetěm Matyášem Korvínem, co ho Moravané uznali za českého krále, zpustošily zdejší kraje natolik, že nejen stará tvrz v Luhačovicích, ale i Starý Světlov vzal za své. Pobořen a pány opuštěn, chátral pak hrad, až místní Valaši činorodě rozebrali z něj, co se ještě dalo, rozvezli to do údolí na obě strany, a panstvo vybudovalo si mezitím v dnešních Bojkovicích Nový Světlov, kam lze z Ogara také zajet na prohlídku.

Na rozcestí za hradem se s modrou značkou rozloučíme – vydáme se na jihozápad, do mírného hřebene hory Brda. Asi po půl kilometru dojdeme na její vrchol – stojíme právě v místě, kde začínalo v době bronzové, tisíc let před Kristem, rozsáhlé hradiště tzv. lidu lužických popelnicových polí, jež se táhlo ze svahu před námi po hřebeni dolů až kilometr na jihozápad – tak tvrdí archeologové, kteří tuto lokalitu odhalili teprve v roce 1999. Stačili už tam mezitím nasbírat mnoho keramických, kamenných a bronzových artefaktů, vystavených většinou v muzeu v Holešově.

Brda má vrcholky dva a na obou jsou navršeny mohutné kamenové menhiry: když stanete na tom prvním, spatříte po své levé ruce dolů po svahu (na mapce zlomená čára) sbíhající zbytky kamenného valu, odděleného původně nejspíš vnějším příkopem. Útvar je v terénu dobře viditelný a v lokalitě z pravěkého hradiště ten nejzachovalejší. Shora dobře rozeznatelný, v dolní části je dnes val zarostlý nízkými smrky. Ty končí až pod ním u lesní cesty, kde byla tehdy podle archeologů vstupní brána – každopádně jim lze věřit, že zeď asi za cestou pokračovala a jak zbytky terénních úprav nasvědčují, asi tam stály budovy. Koneckonců se tam otevírá (dnes částečně lesem zarostlý) výhled dolů do Pozlovic, na Ogar.

Jsme na jižním podhřebeni Brdy – jdeme po něm stále na jihozápad, napravo i nalevo jsou údolí. Dorazíme ke křesťanské kapličce, která je vrcholem křížové cesty, lemované dvanácti kamennými zastaveními Kristovými. Narážíme tady na žlutou značku, po níž se dáváme z kopce doleva a necháme se jí dovést až do vesnice Řetechov. Tam pak na první možné odbočce doleva sejdeme po běžné asfaltové komunikaci prakticky přímo k Ogaru.

Máte k této trase nějaké dotazy? Pak je tu náš místní domorodý spolupracovník, který Vám rád telefonicky všechno zdarma upřesní. – Stačí si o kontakt na něj zavolat či napsat

Hotel a Valašský šenk OGAR - Hlavní 47, 763 26 Pozlovice,
tel.: (+420) 775 980 012, e-mail: ogar@ogar.cz